Narodila se v roce 1961. Vystudovala FFUK  v Bratislavě, pracovala v knižním vydavatelství Tatran. Věnuje se malbě, kresbě a keramickým objektům, píše poezii. Malířské dílo Evy Filipové se pohybuje v proudu nonartificiální výtvarné tvorby mezi naivismem a lyrickou abstrakcí.

 

Eva Filipová využívá ve své tvorbě rozmanitou šíři technik a technologií, a to včetně vzájemných a složitých propojení a kombinacích. A tak se vedle klasických temper a olejů se setkáte s koláží, frotáží, reliéfním vrstvením, vkládáním textilu a kamenů do obrazů, kresbou do malby a malbou do kresby atd. atd. Přitom toto využívání různých technik není formální a samoúčelné (či vypočítané jen na efekt), ale naopak záměrné, jako výsledek hledání a také "hry" s materiálem. Vždyť co jiného by měl přinášet tento proud výtvarné tvorby, který se záměrně vyhýbá postmodernistické negaci a estetizaci ošklivosti, než výsledek (projekci) poetického pocitu, pohledu na svět. Na svět, ve kterém je místo pro krásu, hru, radost.

 

Také tematické okruhy tvorby Evy Filipové jsou v souladu s její poetikou, avšak vzdálené pouhé líbivosti (pozor - poetické nerovná se líbivé!). V obrazech Evy Filipové nahlédnete do prostředí cirkusu a divadla, spatříte zvířata v různých situacích a nečekaných vztazích, v sérii obrazů Panoptikum se pohybujeme na rozhraní abstraktní a konkrétní malby, takže se zde jakoby zvnitřní a zviditelní psaná poezie. (Mimochodem, i v této psané poezii dosáhla Eva Filipová významných úspěchů v různých literárních soutěží a byla publikována ………..)

 

Zvláštním momentem (proudem) tvorby Evy Filipové je tvorba pro děti. A slovem děti se myslí nikoliv jen ty malé (a milé) bytosti kolem nás, ale také ty děti (my sami) v nás. Mluvíme zde o světě plném fantazie, pohádkových představ, v nichž je možné setkání každého s každým, kde nic není neobvyklé a kde i věci obyčejné zdají se být záhadné. Dětský pohled na svět je to, co nám někdy v dospělosti chybí a co sami postrádáme. Možná i proto my dospělí tak rádi spíme - v krátkých odlescích našich snů se nám vrací tato schopnost bezelstného a upřímného vidění (a udivení). Když už nás čas vehnal do dospělosti, alespoň ve snu můžeme být zase dětmi. Evě Filipové se ve svých obrazech podařilo zachytit tento fantazijní svět a pokaždé, když se setkáte s jejími obrazy, uvědomujete si (či alespoň podvědomě vnímáte), že se vám zde otevírají nové prostory, že jimi vstupujete do jiných, magických světů.

 

Vedle maloformátových obrazů určených rodičům a jejich dětem Eva Filipová vytvořila i mnoho obrazů velkých rozměrů - ať už pro galerie, výstavní činnost a nebo přímo jako dotvoření konkrétního interiéru - lékařské ambulance, školy, hotelu.